Martin Černý

Scénografii vystudoval na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU (1995-2000). Během studií si vyzkoušel své představy o divadelní praxi – s režisérkou Leinweberovou v libeňské synagoze na Palmovce (Salome) a s Divadlem Kontinuo na zámku Kratochvíle (Kratochvílení 99). Podílel se samozřejmě i na školních představeních v Divadle Disk (Zojčin byt, Goldoniáda, Mária Sabína). Po absolutoriu školy začal hostovat na různých scénách, nejdříve s režisérem Ivanem Rajmontem, se kterým už spolupracoval během studií (např. Král Lear v Jaroslavli, Goldoniho Poprask na laguně v Divadle Na Fidlovačce, Goethův Faust, Molierův Don Juan a naposledy Steigerwaldovy Dobové tance v hradeckém Klicperově divadle, Shakespearova Marná lásky snaha na Pražském hradě, Molierova Škola žen v Mahenově divadle v Brně, Beaumarchaisova Figarova svatba v Divadle pod Palmovkou aj.). Jeho scénografickou spolupráci (často i včetně kostýmních návrhů) vyhledávají postupně režiséři další – mimo jiné Ján Ďurovčík (Malováno na skle a Donaha! v Divadle F. X. Š. v Liberci, Má vlast ve Státní opeře Praha aj.), Jiří Pokorný (Platonov je darebák v Divadle Na zábradlí), Libor Vaculík (Sen noci svatojánské ve Státní opeře Praha), David Drábek (Sněhurka v Divadle Minor), Alice Nelis (Záplavy v Divadle Na zábradlí), Antonín Procházka (Producenti a Limonádový Joe v Hudebním divadle Karlín), Ondřej Havelka (Bohéma ve Státní opeře Praha) atd. S činohrou Národního divadla začal spolupracovat už v době svých studií a do současnosti je zde jako scénograf podepsán už pod řadou inscenací režiséra Rajmonta (Ginkova adaptace Dostojevského námětu: Můra, Aischylos: Oresteia, Crimp: Venkov, Shakespeare: Coriolanus, Sheridan: Škola pomluv, benefice V. Chramostové: Tři životy, Shakespeare a Fletcher: Dva vznešení příbuzní, Vedral: Staří režiséři), Ibsen Nepřítel lidu, podílel se i na benefici R. Lukavského Nebyl jen Hamlet. Je také autorem scény k baletnímu představení Zlatovláska (režie Ondřej Havelka).