Dva vznešení příbuzní

Komedie Dva vznešení příbuzní (The Two Noble Kinsmen) je poslední hrou Williama Shakespeara. Shakespeare ji napsal v zimě 1613 – 1614, hrála se s velkým úspěchem v zastřešeném divadle U černých bratří (Blackfriars) a tiskem vyšla až roku 1634. Stejně jako Perikles nebyla hra Dva vznešení příbuzní zařazena do prvního vydání Shakespearova souborného díla z roku 1623, tak zvaného prvního folia, které obsahovalo celkem třicet šest her. Teprve mnohem později byly obě hry zařazeny do shakespearovského kánonu a s Jindřichem VIII. patří k těm hrám, které spolu se Shakespearem napsal někdo jiný. Spoluatorem hry Dva vznešení příbuzní byl Shakespearův mladší současník John Fletcher. Oba autoři jsou výslovně zmíněni na titulním listě textu hry z roku 1634. Všeobecně se má za to, že William Shakespeare napsal celé první a páté jednání, zatímco John Fletcher je odpovědný za ostatní text hry. Komedie o lásce prudké a náhlé. Oba vznešení příbuzní Arcita a Palamon se ve zlomku vteřiny zamilují do Emilie, kterou uvidí z okna své cely. Láska k ženě, kterou oba zahlédli poprvé v životě, nic o ní nevědí a neznají ji, se jim stane osudnou. Jejich přátelství se rozpadne, dokonce se kvůli Emilii bijí na život a na smrt. Situace se však tak prudce mění, že skutečně nezbývá než se smířit s tím, co je. Osud je komický žertéř.
Fotografové inscenace: Hana Smejkalová a Petr Koubek
Délka představení: 2 hodiny 50 minut